Když se koníček stane posedlostí

Narodila jsem se v rodině plné kreativců a tak není divu,že jsem za svůj dosavadní život vystřídala spousty koníčků.Vyhrála to ovšem výroba ručně šitých šperků z perliček, které se věnuju už od roku 2010.

Když jsem začala s šitím šperků,mého manžela to nepřekvapilo ani v nejmenším.Po letech, kdy pravidelně nacházel všude možně zastrčená klubka vlny, příze nebo bavlny, riskoval napíchnutí na jehlice či háček, zapichoval si do nohou kousky drátků a zbytky z pedigu, mumlajíc  „co to, proboha, zas  je, ”myslel si určitě, že je to zase přechodná záležitost.

Šperkaření mně uchvátilo a už nepustilo

Jak se mýlil! Vůbec nevěděl, co ho čeká.V obýváku se začaly válet perličky všech velikostí, jehly, nitě a  různé jiné věci, co k tomu patří, blízko mne nemohl sedět nikdo, když nechtěl riskovat bodnutí jehlou pokud jsem si navlékla hodně dlouhou nit.

A když starší syn začal žít svůj život a odstěhoval se, manžel mi z jeho pokoje udělal pracovnu.Určitě v duchu skákal sto metrů vysoko, že se s tím svým bincem odstěhuju jinam.

Za dveřmi pracovny je můj perličkový svět

Když se pustím do šití zapomenu na vše kolem….i na to, že vařím oběd a z šicího transu mě vyžene až smrad spáleného jídla.
A manžel, zrovna v tu chvíli přichází z práce, nadzvedne pokličku hrnce s připáleným obědem a s pobaveným pohledem na mne říká:
,,Ty jsi zase šila, viď, Peťulko”….

Prostě to miluju a mám ohromnou radost z každého ušitého šperku

Připravuju:                                                                                                  PETRA

• E-book zdarma  – základní šicí techniky 1